Otevírací doba chaty je pondělí - neděle od 10 do 17 hodin.

 

Wi-Fi logo
Na chatě je volně dostupný internet prostřednictvím Wi-Fi sítě.

Historie Turnerovy chaty

Turnerova chata - před požárem v roce 1932 Uprostřed půvabné přírody i krajinářsky nejcennější části střední Šumavy, při ústí Zhůřského potoka stojí Turnerova chata (původně Thurnerhütte resp.Turnerhütte) postavená ve stylu typických dřevěných šumavských staveb.

Na svazích nad dnešní Turnerovou chatou zvaných Ve stoupách se v 18. století těžil křemičitý písek pro nedaleké sklárny. Lesní cesta podél Zhůřského potoka a Vydry sloužila svozu dřeva.

V 19. století stál v místech dnešního pohostinství prostý srub. Podle knižního "Průvodce Šumavou" vydaného německy roku 1888 sloužil "cestářskému mistru jako přístřešek a k přenocování"  při další stavbě silničky podél Vydry k Antýglu.

Náročnou stavbu zahájenou roku 1864 líčí i spisovatel Karel Klostermann (1848 - 1923):

   "Před dvaceti lety asi stavěli tu silničku, jež vede podle Vydry údolím, řečeným Schachtelei; silnička tato, kterou dnes každý turista má v dobré paměti, otevřela jedno z nejmalebnějších zákoutí celé Šumavy; obec Kašperskohorská dala ji vystavěti, aby sloužila na vyvážená dříví z těchto jí náležejících, dlouho nezužitkovaných lesů. Bylo živo tehdy kolem řeky, po celý den duněly rány prachových a dynamitových min, trhajících tvrdý žulový kámen skal, jimiž cesta se vedla; teprve pozdě na večer, když modravé závoje se snášely nad lesy k smti odsouzené, když slunce zapadlo za dlouhé černé stíny Spálené Hory, nastával klid a velebný a nekonečný mír objal ves i kraj a ticho nastalo, rušené jedině hlaholem dobytčích zvonků a jednotvárným hukotem vod, jejž večerní vítr, dle směru odkud vál, zanášel buď k vodě k Antiglu, buď po ní směrem k Rejštejnu."

Po "cestářském mistru Thurnerovi, staviteli silnice divokou Schachtelei" byl podle hornokvildských rodáků pojmenován i výše zmíněný srub. Knižní "Průvodce Šumavou" již roku 1888 konstatoval, že    " tento srub (Thurner Hütte) má neobyčejně romantickou polohu", " pročež musíme být zmíněnému  muži (cestáři - pozn. autora) zavázáni díkem, že právě zde k oddechu turistům postavil několik stolů a lavic."

Jeden z těchto stolů a dvě lavice lze rozeznat i na nejstaších pohlednicích z 80. let 19. století.

Roku 1908 dalo město Kašperské hory postavit hostinec Thurnerhütte, pro který o rok později získalo i výčepní koncesi. Roubenka s neobyčejně krásnou polohou nabízela občerstvení nejen dřevařům, ale i stále početnějším turistům objevujícím krásy šumavské přírody.

Již před první světovou válkou se zde usadil na čas malíř — krajinář Otakar Nejedlý, který zde pilně maloval motivy kolem Vydry. Tato řeka a její šumění inspirovaly již v roce 1867 Bedřicha Smetanu při jeho pobytu na Čenkově pile k napsání symfonické básně Vltava.

Dobové turistické oblečeníV 19. století zde maloval se svým synem malíř Josef Navrátil, nedotčený a drsný půvab zdejší přírody zachytil Karel Klostermann ve svých románech „V srdci šumavských hvozdů”, „V ráji šumavském” a „Ze světa lesních samot”.

Turnerova chata se postupně stala jedním z nejnavštěvovanějších míst střední Šumavy a sloužila i jako východisko výletů po celém Povydří. Výběr pohledů chaty z let 1922 až 1940 naleznete na www.stara-sumava.cz.

Součástí nájemních smluv Turnerovy chaty bylo, že se tu smělo čepovat jen pivo z kašperskohorského pivovaru. Nájemci byly zpravidla ženy, jejichž muži pracovali jako lesníci či dřevaři v okolních kašperskohorských lesích. Nájemci mluvili německy i česky, stejně jako většina návštěvníků. Chata byla tak i stanicí Klubu československých turistů. Vyhlášenou místní specialitou byli pstruzi, které chytali rybáři z okolních osad.

V létě roku 1932 však Turnerova chata vyhořela. údaje o příčině požáru nejsou jednoznačné: v rejštejnské farní kronice se píše o vadném komínu, podle dcery rejštejnského četníka který požár vyšetřoval, se vznítil olej používaný při pečení pstruhů.

 


Současná podoba z konce třicátých let

Fotografie z roku 1947Ačkoliv město Kašperské Hory chtělo Turnerovu chatu co nejdříve znovu postavit, celý záměr se o řadu let protáhl. Stavba byla nakonec zahájena až roku 1938 a z podstatné části dokončená o rok později -  v podobě, jak Turnerovu chatu známe i dnes.

Pronajata však chata byla jen krátce koncem války. Po roce 1945 turistika na Šumavě zvolna ožívala. Město Kašperské Hory časem vybralo nové nájemce. Po " vítězstí pracujícího lidu " byla Turnerova chata nakrátko zestátněna. Poté sloužila jako rekreační zařízení několika rovněž zestátněných podniků, restaurace ale nabízela občerstvení i ostatním návštěvníkům malebného Povydří.

Po Sametové revoluci skončil poslední, polostátní majitel Turnerovy chaty v likvidaci. Nový majitel chatu od roku 1998 nákladně zrekonstruoval s cílem navrátit její vzhled pokud možno do stavu z roku 1939.

Turnerova chata je dodnes jedním z nejvyhledávanějších výletních míst Šumavy. Nabízí i ubytování v šesti dvoulůžkových pokojích.

Povydří zůstává i dnes důvěrným setkáním se „světem lesních samot”; ten krásný úsek podél Vydry, jejíž hukot je slyšet po celé délce jejího toku. Ale nejkrásněji zpívá za klidných večerů při Turnerově chatě, kdy její vlny jsou zality stříbrem měsíce, nebo skryty v bílém oparu mlh. Zpívá stále tak krásně, jako před léty Bedřichu Smetanovi. Přijďte i vy a zaposlouchejte se zde do této písně Šumavy — písně rodné země.

Jistě pak dáte za pravdu slovům Adolfa Heyduka:

„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu…”

A sami dodáte:

„Není krásnější řeky nad Vydru”

Svoz dřeva, fotografie z roku 1925 Turnerova chata v roce 1926

Řeka Vydra inspirovala také známého malíře Josefa Váchala.

Rozvodněná Vydra 1933 (Josef Váchal) Rozvodněná Vydra 1933 (Josef Váchal)

Plzeňský profesor František Moloch v roce 1936 napsal o Vydře následující:

„Po Niagaře nejvíc na mne zapůsobila Vydra v nejrásnějším údolí českém, v Povydří. Vlevo od silnice nad Čeňkovou pilou vysoko, skoro až k nebi, zdá se vám, vypínají se lesnaté stráně, mnohdy svislými stěnami skalními k řece se smykajíce a tu a tam skalními hlavami přepodivnými korunovány jsouce, a vedle mladá Otava bujně hopcuje a skáče přes kameny, zkoušejíc sílu svou, laškuje s nimi, menší unášejíc, ano opírá se též o balvany, snažíc se v rej a skok strnulé nohy jejich dostati a z toho reje i vřavy nepopsatelný ryk a shon i hudba ohlušující. Jinde stavějí se větší balvany proudu v cestu; voda hučí, bouří, řve — rozkáceně se peřejemi řítí a s jezů padá. Bouřnému reji tomu naslouchal v r. 1862 genius hudby naší Bedřich Smetana a vtělil jej do skladby Vltavy v její zápas s balvany u Čertovy stěny. Šumava dýše tu plným vděkem, sladký dech její ovívá tě opojným balsámem, chladivým vanem obestírá znavenou stráň v sladký sen, ukolébala by tě snadno za poledního žáru bouřná píseň její víly — Otavy. Sem na břeh Vydry, královna Šumava matka jak by snesla nejkrásnější šperky své v přírodní zahradu rusálek a vil, již jsem vám právě představil a kolem níž v čisté vodě Vydřině se koupají a za pstruhy, štikami se mihajícími, honí. Jsme v místech, kterým Šumavě právem přísluší geniovo epileton nejkrásnějšího horstva světa.”

George Gordon Byron: „…nejkrásnější horstvo světa…”