Turnerova chata

Turnerova chata - současný stav Jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava na břehu řeky Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Stylová roubená stavba z konce třicátých let zachovalá v původní podobě, bar, restaurace s krbem a letní terasa.

V zimě ideální místo pro běžkaře, v létě pro pěší turistiku a houbaře, na jaře a na podzim oáza klidu uprostřed přírody na regeneraci nervů. Vyměňte televizi a mobil za hořící polena v krbu a šumící bystřinu, která léčí osobní starosti i stres moderní civilizace.

Panoramatická fotografie interiéru

Panoramatická fotografie interiéru © www.p3.cz

Ubytovat se můžete v jednom ze tří dvoulůžkových pokojů, u jednoho z nich je možná přistýlka. Teplá voda na pokojích, sprchy a WC na chodbě.

Dále je možné se ubytovat ve dvoulůžkovém pokoji s kompletním příslušenstvím (WC + sprcha) a s možností přistýlky.

Restaurace v Turnerově chatě Stravování možno formou noclehu se snídaní, restaurace otevřena od 10.00 do 17.00 hodin, točený Bernard, Klostermann, Král Šumavy a Velvet.

V letním období je možné, že uvidíte živé vydry říční, zapůjčené do výběhu před chatou. Protože se však jedná o druh, který ve svém přirozeném prostředí v noci loví a ve dne spí, jsou krmeny brzy ráno a později večer.

Z důvodu velkého množství pěších turistů včetně školních výletů a vozíčkářů je po celé naučné stezce na které chata stojí (tzn. od Čeňkovy pily na Antýgl) zákaz jízdy autem a na kole. Chata není vhodná pro cyklisty!

Upozornění pro alergiky: v prostorách restaurace a okolí Turnerovy chaty se volně pohybují Mainské mývalí kočky.

Historie Turnerovy chaty

Turnerova chata - před požárem v roce 1932 Uprostřed půvabné přírody i krajinářsky nejcennější části střední Šumavy, při ústí Zhůřského potoka stojí Turnerova chata (původně Thurnerhütte resp.Turnerhütte) postavená ve stylu typických dřevěných šumavských staveb.

Na svazích nad dnešní Turnerovou chatou zvaných Ve stoupách se v 18. století těžil křemičitý písek pro nedaleké sklárny. Lesní cesta podél Zhůřského potoka a Vydry sloužila svozu dřeva.

V 19. století stál v místech dnešního pohostinství prostý srub. Podle knižního "Průvodce Šumavou" vydaného německy roku 1888 sloužil "cestářskému mistru jako přístřešek a k přenocování"  při další stavbě silničky podél Vydry k Antýglu.

Náročnou stavbu zahájenou roku 1864 líčí i spisovatel Karel Klostermann (1848 - 1923):

   "Před dvaceti lety asi stavěli tu silničku, jež vede podle Vydry údolím, řečeným Schachtelei; silnička tato, kterou dnes každý turista má v dobré paměti, otevřela jedno z nejmalebnějších zákoutí celé Šumavy; obec Kašperskohorská dala ji vystavěti, aby sloužila na vyvážená dříví z těchto jí náležejících, dlouho nezužitkovaných lesů. Bylo živo tehdy kolem řeky, po celý den duněly rány prachových a dynamitových min, trhajících tvrdý žulový kámen skal, jimiž cesta se vedla; teprve pozdě na večer, když modravé závoje se snášely nad lesy k smti odsouzené, když slunce zapadlo za dlouhé černé stíny Spálené Hory, nastával klid a velebný a nekonečný mír objal ves i kraj a ticho nastalo, rušené jedině hlaholem dobytčích zvonků a jednotvárným hukotem vod, jejž večerní vítr, dle směru odkud vál, zanášel buď k vodě k Antiglu, buď po ní směrem k Rejštejnu."

Po "cestářském mistru Thurnerovi, staviteli silnice divokou Schachtelei" byl podle hornokvildských rodáků pojmenován i výše zmíněný srub. Knižní "Průvodce Šumavou" již roku 1888 konstatoval, že    " tento srub (Thurner Hütte) má neobyčejně romantickou polohu", " pročež musíme být zmíněnému  muži (cestáři - pozn. autora) zavázáni díkem, že právě zde k oddechu turistům postavil několik stolů a lavic."

Jeden z těchto stolů a dvě lavice lze rozeznat i na nejstaších pohlednicích z 80. let 19. století.

Roku 1908 dalo město Kašperské hory postavit hostinec Thurnerhütte, pro který o rok později získalo i výčepní koncesi. Roubenka s neobyčejně krásnou polohou nabízela občerstvení nejen dřevařům, ale i stále početnějším turistům objevujícím krásy šumavské přírody.

Již před první světovou válkou se zde usadil na čas malíř — krajinář Otakar Nejedlý, který zde pilně maloval motivy kolem Vydry. Tato řeka a její šumění inspirovaly již v roce 1867 Bedřicha Smetanu při jeho pobytu na Čenkově pile k napsání symfonické básně Vltava.

Dobové turistické oblečeníV 19. století zde maloval se svým synem malíř Josef Navrátil, nedotčený a drsný půvab zdejší přírody zachytil Karel Klostermann ve svých románech „V srdci šumavských hvozdů”, „V ráji šumavském” a „Ze světa lesních samot”.

Turnerova chata se postupně stala jedním z nejnavštěvovanějších míst střední Šumavy a sloužila i jako východisko výletů po celém Povydří. Výběr pohledů chaty z let 1922 až 1940 naleznete na www.stara-sumava.cz.

Součástí nájemních smluv Turnerovy chaty bylo, že se tu smělo čepovat jen pivo z kašperskohorského pivovaru. Nájemci byly zpravidla ženy, jejichž muži pracovali jako lesníci či dřevaři v okolních kašperskohorských lesích. Nájemci mluvili německy i česky, stejně jako většina návštěvníků. Chata byla tak i stanicí Klubu československých turistů. Vyhlášenou místní specialitou byli pstruzi, které chytali rybáři z okolních osad.

V létě roku 1932 však Turnerova chata vyhořela. údaje o příčině požáru nejsou jednoznačné: v rejštejnské farní kronice se píše o vadném komínu, podle dcery rejštejnského četníka který požár vyšetřoval, se vznítil olej používaný při pečení pstruhů.

 


Současná podoba z konce třicátých let

Fotografie z roku 1947Ačkoliv město Kašperské Hory chtělo Turnerovu chatu co nejdříve znovu postavit, celý záměr se o řadu let protáhl. Stavba byla nakonec zahájena až roku 1938 a z podstatné části dokončená o rok později -  v podobě, jak Turnerovu chatu známe i dnes.

Pronajata však chata byla jen krátce koncem války. Po roce 1945 turistika na Šumavě zvolna ožívala. Město Kašperské Hory časem vybralo nové nájemce. Po " vítězstí pracujícího lidu " byla Turnerova chata nakrátko zestátněna. Poté sloužila jako rekreační zařízení několika rovněž zestátněných podniků, restaurace ale nabízela občerstvení i ostatním návštěvníkům malebného Povydří.

Po Sametové revoluci skončil poslední, polostátní majitel Turnerovy chaty v likvidaci. Nový majitel chatu od roku 1998 nákladně zrekonstruoval s cílem navrátit její vzhled pokud možno do stavu z roku 1939.

Turnerova chata je dodnes jedním z nejvyhledávanějších výletních míst Šumavy. Nabízí i ubytování v šesti dvoulůžkových pokojích.

Povydří zůstává i dnes důvěrným setkáním se „světem lesních samot”; ten krásný úsek podél Vydry, jejíž hukot je slyšet po celé délce jejího toku. Ale nejkrásněji zpívá za klidných večerů při Turnerově chatě, kdy její vlny jsou zality stříbrem měsíce, nebo skryty v bílém oparu mlh. Zpívá stále tak krásně, jako před léty Bedřichu Smetanovi. Přijďte i vy a zaposlouchejte se zde do této písně Šumavy — písně rodné země.

Jistě pak dáte za pravdu slovům Adolfa Heyduka:

„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu…”

A sami dodáte:

„Není krásnější řeky nad Vydru”

Svoz dřeva, fotografie z roku 1925 Turnerova chata v roce 1926

Řeka Vydra inspirovala také známého malíře Josefa Váchala.

Rozvodněná Vydra 1933 (Josef Váchal) Rozvodněná Vydra 1933 (Josef Váchal)

Plzeňský profesor František Moloch v roce 1936 napsal o Vydře následující:

„Po Niagaře nejvíc na mne zapůsobila Vydra v nejrásnějším údolí českém, v Povydří. Vlevo od silnice nad Čeňkovou pilou vysoko, skoro až k nebi, zdá se vám, vypínají se lesnaté stráně, mnohdy svislými stěnami skalními k řece se smykajíce a tu a tam skalními hlavami přepodivnými korunovány jsouce, a vedle mladá Otava bujně hopcuje a skáče přes kameny, zkoušejíc sílu svou, laškuje s nimi, menší unášejíc, ano opírá se též o balvany, snažíc se v rej a skok strnulé nohy jejich dostati a z toho reje i vřavy nepopsatelný ryk a shon i hudba ohlušující. Jinde stavějí se větší balvany proudu v cestu; voda hučí, bouří, řve — rozkáceně se peřejemi řítí a s jezů padá. Bouřnému reji tomu naslouchal v r. 1862 genius hudby naší Bedřich Smetana a vtělil jej do skladby Vltavy v její zápas s balvany u Čertovy stěny. Šumava dýše tu plným vděkem, sladký dech její ovívá tě opojným balsámem, chladivým vanem obestírá znavenou stráň v sladký sen, ukolébala by tě snadno za poledního žáru bouřná píseň její víly — Otavy. Sem na břeh Vydry, královna Šumava matka jak by snesla nejkrásnější šperky své v přírodní zahradu rusálek a vil, již jsem vám právě představil a kolem níž v čisté vodě Vydřině se koupají a za pstruhy, štikami se mihajícími, honí. Jsme v místech, kterým Šumavě právem přísluší geniovo epileton nejkrásnějšího horstva světa.”

George Gordon Byron: „…nejkrásnější horstvo světa…”

Jak se k nám dostanete

Mapa okolíNejbližší okolí včetně autobusových zastávek si můžete zobrazit na mapce. Mapu z této stránky můžete také poslat jako elektronickou pohlednici.

Autobusem

Pro vyhledání spojení doporučujeme použít systém IDOS » - nejbližší zastávky se nazývají Antýgl a Čeňkova pila. K poslednímu autobusovému spoji z Prahy v pátek večer si můžete objednat ze Sušice taxi za zvýhodněnou sazbu na tel. 604 927 224.
 

Autem

Zaparkovat můžete:

Po dohodě se správcem chaty je možno z Čeňkovy pily dojednat odvoz zavazadel. V zimním období je možnost odvozu zavazadel podmíněná sjízdností cesty.

Vlakem

Nejbližší vlaková stanice je v obci Sušice. Dále pokračujte autobusem na stanici Čeňkova pila resp. Antýgl.

Doporučené odkazy

 

Restaurace

Doporučujeme

Stálé menu:

Šumavská hřibová polévka s krajícem kváskového chleba 69 Kč

Zelňačka s uzeným masem a zakysanou smetanou 69 Kč

Domácí lívanečky s borůvkovým žahourem a zakysanou smetanou 165 Kč

Domácí borůvkové knedlíky z tvarohového těsta sypané tvarohem a přelité máslem 165 Kč

Houbový tataráček s topinkami 175 Kč

Zvěřinový guláš s domácím špekovým knedlíkem 195 Kč

Pečené kachní stehno s červeným zelím a domácím bramborovým knedlíkem 195 Kč

Siven z místní pstruhárny Annín s vařeným bramborem 235 Kč

Vepřové koleno se zeleninovou oblohou a chlebem 239 Kč

Ubytování

 

 

Vánoce + Silvestr
(25.12.-31.12.)
Letní prázdniny
(1.7.-31.8.)
Státní svátky
+ 33 % ke stávající ceně + 12 % ke stávající ceně + 12 % ke stávající ceně

Cena za ubytování činí 900,- Kč za pokoj bez příslušenství a 1.800,- Kč za pokoj s příslušenstvím.

 

Podávání jídel

Snídaně 8.00 - 10.00 hod
Večeře (pozdější příchod je nutné ohlásit) 18.00 - 19.00 hod

 

PřílohaVelikost
vseobecne_obchodni_podminky.pdf29.01 KB

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlížeč 360°.

Panoramatická fotografie interiéru

Panoramatická fotografie interiéru © www.p3.cz

Děkujeme serveru www.p3.cz za poskytnutí panoramatické fotografie.

Napsali o nás

Čas od času se v médiích objeví nějaká zmínka o Turnerově chatě. Na tomto místě se pokusíme shromáždit kompletní archiv toho, co kdy bylo zveřejňeno.

Vítaný host na Šumavě a v Českém lese 03/2008

Úvodní fotografie článku.

Je to již více než sto let, kdy první turisté začali objevovat krásy Šumavy. S přibývajícím množstvím milovníků této půvabné přírody rostla potřeba občerstvení a rovněž ubytování při delších pobytech.

Rodily se první hostince pro pocestné i dřevaře a také jednoduché turistické útulny, poskytující střechu nad hlavou. V místě soutoku Zhůřského potoka s řekou Vydrou, asi uprostřed cesty, kopírující tok řeky mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, byl při staré "Maderské silnici" vybudované v roce 1888 postaven hostinec, který poskytoval občerstvení nejen dřevařům, ale i prvním turistům objevujícím krásy šumavské přírody. Celá oblast byla v těch časech osídlena převážně německým obyvatelstvem a chatu postavil spolek německých sportovců Thurnerverein z Kašperských hor. Brzy byla rozšířena a nad hostincem poskytovala dva pokoje pro pocestné toužící poznat romantické údolí Vydry.

Tato chata v roce 1932 do základu vyhořela a na jejím místě byla stejným spolkem Turneru postavena chata nová, rozšířená o přístavbu do podoby, jak ji známe dnes.

Turnerova chata se díky své poloze rychle stala vyhledávaným místem turistů. Již před první světovou válkou se zde usadil na čas i malíř - krajinář Otakar Nejedlý, který zde pilně maloval motivy kolem Vydry. Říká se, že právě tato řeka a její šumění inspirovaly již v roce 1867 Bedřicha Smetanu při jeho pobytu na Čeňkově pile k napsání symfonické básně Vltava. V minulém století zde maloval se svým synem malíř Josef Navrátil, nedotčený a drsný půvab zdejší přírody zachytil Karel Klostermann ve svých románech „V srdci šumavských hvozdů“, „V ráji šumavském“ a „Ze světa lesních samot“.

Po politickém převratu v roce 1948 chatu krátce provozoval Národní podnik Turista, brzy však začala být používána pro podnikovou rekreaci. Kolemjdoucím turistům byla otevřena omezeně, někdy vůbec, a postupně chátrala. Poté, co v roce 1998 poslední podnik, který chatu provozoval, skončil v likvidaci, chata přešla do soukromého vlastnictví a prošla nákladnou renovaci s cílem vrátit ji do původního stavu z doby jejího vzniku.

Že je současný majitel opravdovým milovníkem Šumavy, je poznat i ve zdejší kuchyni, která se nepokouší o moderní imitace zahraničních specialit. V době naší návštěvy tu voněla mimo jiné poctivá šumavská houbová polévka, borůvkové knedlíky a vynikající zvěřinový guláš. V útulném prostředí chaty i na rekonstruované terase se budete cítit jako na návštěvě u přátel a podle slov majitele jsou vždy vítáni muzikanti a všichni turisté, toužící po pobytu v krásné přírodě a po pohodě.

K dispozici je jim nyní sedm pokojů, čtyři dvoulůžkové, dva čtyřlůžkové a jeden šestilůžkový s možností přistýlky, s teplou vodou na pokojích a sprchami a WC na chodbě, v letních měsících i ubytovna pro 15 hostů s vlastními spacími pytli. V ohrádce před chatou se zabydlel „Vydrýsek“, známý večerníčkový hrdina, slyšící na jméno Míša, který se okamžitě stal miláčkem nejen dětských návštěvníků.

S ohledem na jedinečnost přírodního prostředí se Turnerova chata chce stát ukázkovým ekologickým místem Národního parku Šumava,  které bude pro vytápění elektrokotlem a provozování automobilu s elektrickým pohonem používat proud z vlastního obnovitelného zdroje – obnovené malé vodní elektrárny na Zhůřském potoce. V současné době je v plánu další fáze oprav a obnovení původní šindelové krytiny střechy spolu s vybudováním příslušenství pro pokoje.

Necháte-li se zlákat k návštěvě Turnerovy chaty, pak můžete v letním období ponechat auta na Antýglu na parkovišti naproti autokempu, nebo celoročně na Čeňkově pile. Cesta k chatě je vyhrazena pouze pěším, po dohodě se správcem chaty je možno z Čeňkovy pily dojednat odvoz zavazadel. To je však zejména v zimním období podmíněno sjízdností cesty.

Až se budete vracet zpátky domů, jistě dáte za pravdu slovům Adolfa Hejduka:

„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu…,“
a možná vám k nim přibude věta vlastní:
„Není krásnější řeky nad Vydru.“

Autorka: Hana Voděrová
 

Adresa:
Turnerova chata
341 93 Rejštejn 54
Telefon: 376 599 234
fax: 376 599 035
e- mail: info@turnerovachata.cz
PřílohaVelikost
Původní článek ve formátu PDF481.18 KB

Záchrana malé vydry říční

Záchrana malé vydry říčníDobrodružnou záchrannou akci zažili koncem listopadu provozovatelé Turnerovy chaty, která stojí na břehu řeky Vydry. Takhle o tom vyprávějí.

Kolemjdoucí turista, který si po ránu vyšel z Antýglu po cestě podél řeky se při své zastávce na chatě zmínil, že asi kilometr výše proti proudu viděl na kamenech při břehu pobíhat a pískat malou vydřičku. Byl to pro nás jen další důkaz, že vydry v Povydří ve volné přírodě opravdu žijí, i když zahlédnout je se vzhledem k jejich způsobu života daří jen velmi vzácně. Vydry totiž v noci loví a ve dne spí.

Návštěvník se vydal na zpáteční cestu, ale po slabé hodince telefonoval, že vydřičku už není vidět, zato slyšet je stále. Pískání, které prý znělo zoufale, se ozývá zpod balvanů navršených na břehu řeky pod silnicí. Nepotřebuje zvířátko pomoci?

Vydali jsme se tedy směrem k Antýglu a skutečně se nám podařilo pískání zaslechnout a po krkolomném skákání po zasněžených kamenech i najít místo, odkud se ozývá. Zvuk se pohyboval v několikametrovém úseku navršených balvanů, pod které se pravděpodobně vydřička propadla skulinkou.

Po chvilce jsme jí dokonce zahlédli vyběhnout zpod jednoho z balvanů na malé písčité molo u vodního proudu, byla však opravdu ještě maličká a vydří mláďátka, jak jsme se dočetli, se vody bojí.Za chvilku zase zmizela z dohledu zpět pod kamenitý břeh a její pískání znělo opravdu jako volání o pomoc.

Pan Lukeš s malou vydrouBylo nám jasné, že bez odborné asistence vydřičce pomoci nedokážem. Zavolali jsme tedy pana Lukeše ze Záchranné stanice v Kašperských horách, který se nám přes léto stará o ochočenou vydru ve výběhu před naší chatou. Zvířátko v ohrožení bylo pro něj samozřejmě důležitější než sváteční oběd,takže během dvaceti minut už se po zledovatělé cestě blížilo zelené auto se znakem stanice a panem Lukešem starším a mladším.

Šťastnou náhodou se právě na místě na své obhlídce objevil také strážce Národního parku pan Pecánek, vybavený zkušenostmi a hlavně řetězy a nástroji – protože v divočině člověk „nikdy neví“.Další akce už byla opravdu kolektivní. Pan Lukeš v holínkách plných ledové vody brzy našel z řeky místo kde se vydří mláďátko usilovně snažilo prodrat se ke břehu beznadějně se zužující se skulinou mezi balvany a na základě svých znalostí přírody došel k alarmujícímu zjištění, že bez lidské pomoci mládátko závislé ještě na mateřském mlíčku, nepřežije.

Skulina,do které byla vydřička vklíněná byla hluboká a úzká.Rozhodli jsme se tedy společně pokusit se najít způsob jak proniknout změtí kamenů a hlíny do místa, kde mohla mít vydra čumáček a dostat se k ní z druhé strany.

Některé balvany vzdorující síle osmi rukou pomohl odvalit naviják od našeho auta, který tak znovu prokázal svou užitečnost v místě, které je občas autem dostupné jen velmi obtížně. Ty ještě větší se podařilo páčidlem alespoň nadzvednout a vypodložit, aby mohla Klára rukama vyhrabávat hlínu a naslouchat,jestli pískání je slyšet o něco blíž. S postupujícím soumrakem a promrzlostí všech zůčastněných bylo jasné, že buď se k vydřičce prohrabeme během příštích 10 minut, nebo se budeme muset na místo vrátit druhý den ráno. Bude tam ještě, nebo ji mezitím dostane liška?

Ve chvíli poslední se hlína pod rukou propadla někam do hlubin a světlo Klářiny baterky posvítilo vydřičce přímo do očí. Zděšeně se otočila a prchala opačným směrem, přímo do náruče pana Lukeše staršího. Pak už jen do připraveného pytle a tepla záchranné stanice, dělat společnici jiné malé vydřičce, která se na podzim narodila dospělé samičce z našeho výběhu. Zatoulání se od své maminky tedy pro mláďátko tentokrát dopadlo dobře. Radost měli nejenom všichni zúčastnění, ale i pán, který nás na vydru v ohrožení upozornil. Druhý den nám opět telefonoval a vyzvídal, jak celá věc dopadla.

Zachráněná malá vydraŠťastnou náhodou měl u sebe pan Pecánek fotoaparát, můžete se tedy na závěr více než pěti hodinové záchranné akce i podívat.

Jsou chvíle, kdy zapomínáme na všechny starosti a problémy, které provozování turistické chaty v pustině přínáší a jsme šťastní, že jsme právě tam kde jsme. Tento den bude patřit k těm, na které ani my, ani všichni kteří pomáhali nikdy nezapomeneme.

Slávek s Klárou

Turnerova chata

PřílohaVelikost
Příloha - originální článek ve formátu PDF268.17 KB
Originální článek ve formátu DOC s vloženými fotkami ve vysokém rozlišení5.72 MB

Turista: K Vydře patří vydra

Vydry to u nás nemají lehké! Nedávno jsem se dočetla o průzkumu, který vyhodnotil, že z celoevropského hlediska jsou vydry nejpronásledovanější právě v Česku, na rozdíl třeba od sousedního Německa, kde s nimi lidé žijí v naprostém souladu. U nás vydry nemají rádi ani rybáři, kteří se s nimi nechtějí dělit o revír…

Časopis Turista 4/2006 (červenec/srpen)Zahlédnout vydru volně v přírodě se vám hned tak nepodaří, leda byste bydleli jako pan Zelinger v Povydří na Turnerově chatě a měli možnost sledovat kamenité břehy řeky v době, kdy už okolní stezky opustili poslední turisté. Plaché noční zvířátko takový zážitek připravilo panu Zelingerovi brzy poté, co před čtyřmi roky na Turnerovu chatu nastoupil. Stačilo, aby pak viděl reportáž ze Záchranné stanice vyder v Pavlově a v hlavě mu uzrál plán. Svěřil se s ním panu Lukešovi ze Záchranné stanice pro chráněné a handicapované živočichy při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, slovo dalo slovo a před „Turnerkou“ začal vyrůstat výběh obehnaný speciálním svařovaným pletivem, zhruba půl metru přehrnutým přes terén a zalitým betonem. To aby se vydří chovanec nepodhrabal. Jako ochrana před šplháním se zase musely po celém obvodu plotu natáhnout 4 řady elektrického ohradníku. A pro dobré vydří bydlení nesměl chybět ani průtočný bazének s pitnou vodou. Nové detašované pracoviště kašperskohorské stanice bylo na světě. Vydra Wutzinka (původem Rakušanka) v něm nemůže zůstat po celý rok. Zimu přečkává v příhodnějších podmínkách stanice v Kašperských Horách, k „Turnerce“ se stěhuje jenom na letní byt. Po letošní dlouhé zimě, která přikryla vydří příbytek u Vydry více jak metrovou bílou peřinou, se vydří stěhování k Vydře opozdilo až na začátek června.

Wutzie je ve výběhu opatrná, do zajetí se dostala až v pozdějším věku. Zato vydří ženich Míša, který s ní čas od času letní výběh sdílí, je přítulný, přiběhne na zavolání a rád se před lidmi předvádí. Však ho také lidé vychovali. Když byl ještě maličký, auto mu přejelo mámu. Míša má Wutzie rád, k radosti vychovatelů se na podzim vydřímu párečku narodilo mláďátko. A právě proto, že si chovatelé přáli od Míši a Wutzie zase další přírůstek do rodiny, nemohou žít vydřičky spolu stále, aby si nezevšedněli.

Díky Wutzie se „Turnerka“ stala oblíbeným cílem školních výletů. A když tam navíc děcka dorazí v době, kdy vyjde pan správce „Turnerky“ venčit Káťu, Ninu, Wandu, Bertíka a Kubu, což je parta jeho psích miláčků – bobtailů, stane se návštěva šumavského Povydří nezapomenutelným zážitkem.

Vyšlo v časopise Turista 4/2006 (červenec/srpen)

PřílohaVelikost
Původní článek ve formátu PDF2.26 MB

Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem

Pro zobrazení videa ve vysoké kvalitě (vyšší rozlišení a kvalitnější zvuk) stiskněte tlačítko HQ v přehrávači YouTube. Tlačítko je viditelné až během spuštěného přehrávání.

Začátek túry u Čeňkovy pily…

Turnerova chata v roce 2008Cestu k Turnerově chatě můžete zahájit z několika různých míst. Buď zvolíte trasu z bývalé sklářské osady v Antýglu, nebo z Horské Kvildy, případně z Čeňkovy pily. My jsme při natáčení vybrali tu třetí možnost. Ať už zvolíte jakékoliv místo, ani z jednoho se na Turnerovu chatu nedostanete na kole. Na tuto frekventovanou turistickou stezku je totiž cyklistům vjezd zakázán. Leda byste chtěli kolo vést, případně riskovat tučnou pokutu od neoblomných správců Národního parku Šumava.
Kousek pod vodní elektrárnou na Čeňkově pile vzniká soutokem dvou dravých horských říček, Vydry a Křemelné, jedna z našich nejkrásnějších a vodácky nejoblíbenějších řek - zlatonosná Otava. Její dnešní název jí dali patrně Keltové, kteří ji říkali Oltavah. Je dlouhá 113 km. Genius loci je opravdu neuvěřitelný a nepochybně ve vás zanechá silný dojem, i když se na tato místa dostanete v jakémkoliv ročním období a za jakéhokoliv počasí. Je to prostě úchvatné místo a velmi silně zapůsobilo například na velikána naší vážné hudby Bedřicha Smetanu, kterého právě zde napadly tóny slavné Vltavy. Život je zkrátka plný paradoxů… Na omluvu mistra nutno dodat, že Vltava nepramení zase až tak daleko od Čeňkovy pily. Ať to s tou inspirací bylo jakkoliv, pravda je, že Bedřich Smetana na počest svého nápadu zasadil tři smrky, o čemž vás informuje turistická tabule.

Dokonce i Vladimír Čech se pokoušel zaposlouchat do tónů řeky, ale po několika pokusech konstatoval, že on prostě stejně pořád slyší Otavu. Přisoudil to tomu, že pravděpodobně nebude tak geniální jako slavný Mistr!

Čeňkova pila…

A když už jsme na Čeňkově pile, řekněme si o ní pár slov.
Pilu na vodní pohon zde na soutoku Křemelné a Vydry postavil pražský obchodník s dřívím Čeněk Bubeníček. Zpracovávala především dřevo z lesních kalamit v letech 1863 a 1870, které sem bylo dopravováno Vchýnicko-tetovským plavebním kanálem vybudovaným v letech 1799-1801. Začíná v místech zvaných Rechle pod obnoveným hradlovým mostem. Kolem kanálu vede naučná stezka. V roce 1908 byla pila modernizována a byla zde nainstalována tři vodní kola. Dvě poháněla dva druhy katrů pro různé druhy dřeva a třetí sloužilo pro pohon dřevoobráběcích strojů. Dne 6. listopadu 1912 bylo uděleno povolení přestavby pily na vodní elektrárnu. Bylo také vybudováno 3kV vedení na dřevěných sloupech v délce 8,3 km, které z elektrárny napájelo celé Kašperské Hory. Původní náhon, z části vyzděný kamennými kvádry a dlouhý 105 m, byl doplněn dřevěnými vantroky, dlouhými 136 m a podepřenými masivními pilíři. Odpadní kanál k soutoku Vydry a Křemelné měří 14 m. Po napojení kašperských Hor na síť 22 kV bylo původní vedení zrušeno a vyrobená elektrická energie se předává elektrárně Vydra, odkud je také celý tento objekt obsluhován. Důmyslné zařízení je národní technickou památkou.

Cestou na chatu…

Na Čeňkově pileMy jsme ale na Šumavu vyrazili hlavně kvůli Turnerově chatě, která se nachází právě čtyři kilometry od Čeňkovy pily proti proudu řeky Vydry. Dovede vás na ni červená značka. Zda ji ovšem Mistr Smetana někdy navštívil, vážně nevím. Cesta vede mírným stoupáním krásným říčním údolím, které považuji za jedno z nejkrásnějších míst našich hor. Je pro pěší, takže tady nepotkáte žádné auto, a nemělo by se stát, že se ze zatáčky vyřítí cyklista. Jak již jsem psal, cyklisté zde mají vjezd zakázán. Ale znáte to – raději buďte ve střehu. My jsme jich totiž při našem natáčení potkali minimálně šest. Buď neuměli číst, nebo byli zkrátka bezohlední a nějaké zákazy jim byly šuma(va) fuk!
Pomineme-li těch pár bezohledných cyklistů, měli jsme při natáčení Turnerovy chaty mimořádné štěstí na krásné počasí, které jenom umocnilo fantastický zážitek z kouzelného údolí. Bylo dokonce v těchto nadmořských výškách (kolem 800 m n. m) tak horko, že jsme neodolali a v říčce jsme se zchladili! Nicméně pozor! Osvěžení v ledové řece Vydře plné obrovských balvanů je báječné, ale pokud se rozhodnete přeskákat na druhý břeh, dbejte na to, aby to nebylo v 1. zóně Národního parku Šumava, protože tam je to přísně zakázáno a pokuta by vás při setkání s ochránci Národního parku pravděpodobně neminula. Mějte také na paměti, že některé balvany jsou kluzké a pád do ledové vody, jejíž průměrná teplota je kolem 3 °C, nemusí být nejpříjemnější.

Ekologické vozidlo…

Divoká řeka VydraMusíme se přiznat, že jsme celou trasu s kamerou pěšky neabsolvovali. Ne že bychom neměli takovou fyzičku, že bychom to nezvládli, ale svezli jsme se autem. Podivujete se, že autem, o kterém jsem psal, že má na tuto cestu vjezd zakázán?! Nebylo to totiž auto ledajaké, nýbrž ekologické vozidlo na elektrický pohon patřící chataři Slávku Zelingerovi, s kterým jsme se takto domluvili. Jak je z přiložené fotografie patrné, nejedná se o žádné hybridní vozítko, ale o předělaný sériový Citroen Berlingo, který má Slávek upravený. Je vybaveno elektromotorem, a ten nepotřebuje benzin, jen zásuvku s 220 V, na kterou ho po dojezdu napíchnete. Autíčko je tedy maximálně ekologické a jede tak tiše, že jsme na překvapené turisty museli dokonce několikrát zatroubit, aby si nás vůbec všimli.

Historie chaty…

Po chvíli jsme dorazili na místo určení – na Turnerovu chatu.
Na nádherném místě přímo v srdci nejcennější části Šumavy na soutoku Zhůřského potoka s řekou Vydrou stojí Turnerova chata. Už na konci 19. století zde byla postavena jednoduchá usedlost, která se později rozrostla a začala turistům poskytovat občerstvení. V roce 1932 však vyhořela, ale hned vzápětí byla postavena tato chata, která se zachovala do dneška víceméně ve stejné podobě. Když se ale podíváme do Baštova průvodce Šumavou z roku 1908, můžeme se v něm dočíst, že zde dostati lze piva, lépe však mléka se napíti. My jsme obé vyzkoušet nehodlali, takže jak chutná mléko na Turnerově chatě nevíme, ale pivo má Slávek skvělé!

Historie Turnerovy chaty

Turnerova chata se dříve nazývala Turnerská nebo také Turnéřská. Nehledejte však za názvem chaty žádné jméno drsného šumavského horala, neboť byste ho hledali marně. Vysvětlení je totiž jiné! Na všech územích osídlených Němci existovaly různé tělocvičné spolky. Jedním z nich byli i „turneři“, kteří po vzniku Československa založili v roce 1919 spolek, a právě ti vybudovali tuto chatu. Turnerstvo, německy Turnerschaft, totiž byla německá celoříšská tělovýchovná organizace. První tělocvičné či turnerské spolky vznikali v Německu na počátku 19. století, když tělesná cvičení byla působením F. L. Jahna rozšířená ze soukromých tělocvičných ústavů mezi široké lidové vrstvy. Jahnovým cílem bylo vytvořit zdatné a národně uvědomělé bojovníky za osvobození Německa a tělocvikem pozvednout vlasteneckého ducha a tělesnou sílu národa. Roku 1919 spojili se národní turneři v bývalém Rakousku v nový samostatný svaz Deutscher Turnerbund a němečtí turneři v Čechách a na Moravě utvořili roku 1919 Deutscher Turnverband, založený na stejných zásadách jako svaz rakouský. Jejich další vývoj ale již tak idylický nebyl a později se proměnili ve velmi ostře šovinistickou německou organizaci, o čemž svědčí i to, že náčelníkem se v roce 1931 stal Konrad Henlein. Milosrdný čas ale všechno zhojil. Turnerova chata tu stojí a poskytuje návštěvníkům všemožné radosti. A nabízejí rozhodně víc než jen pivo a mléko.

Obří hrnce ve Vydře…

Obří hrnce ve VydřeNedaleko chaty se nalézají ve Vydře, jejíž balvanité koryto připomíná alpské ledovcové řeky, tzv. Obří hrnce. Pro vznik výrazných Obřích hrnců, které můžeme vidět u Turnerovy chaty, jsou nejdůležitější geologické poměry, spád toku (v okolí Turnerovy chaty až 55%, nejvyšší na Vydře) spolu s tvarem údolí a průtok. Voda na Vydře unáší štěrk a drobné valounky, jimiž vodní vír otáčí v proláklině měkčího balvanu nebo skály, které obrušuje, a vytváří prohlubeň, jež se neustále zvětšuje, třeba až do rozměrů, že může posloužit k osvěžující horské vodní lázni. Na těchto místech se natáčela jedna ze scén filmu Kolja.

Výběh pro Míšu alias Vydrýska…

Míša, majitel chaty Jaroslav Zelinger

Ještě než vstoupíte do chaty a objednáte si něco z bohatého a velmi lákavého jídelníčku, nemůžete se nezastavit u výběhu vydry říční. Povídali jsme si s chatařem Slávkem Zelingerem o tom, jak ho napadlo tady výběh vybudovat. Pravda je prostá – děti, kterých sem se školními výlety chodí v sezoně stovky, se pořád ptaly, zda tady žijí vydry, když už se ta řeka takto jmenuje, a ony po cestě žádnou neviděly. Slávek jim trpělivě vysvětloval, že rozhodně žijí, ale vidět je nemohly, protože vydra je noční šelma, která ve dne spí a loví v noci. A žije tady, přestože pan Svěrák Koljovi v oskarovém filmu v jedné ze scén, která se natáčela pár metrů od chaty, tvrdil opak. Smutná náhoda tomu chtěla, že jednoho dne přejelo auto vydří mámu a po ní zůstalo malé vydře. Rozjela se pátrací akce a po dlouhých hodinách bylo nalezené opuštěné a notně vyčerpané mládě, které dostalo jméno Míša. Nápad byl okamžitě na světě, a tak Slávek se svým kamarádem Ivanem Lukešem ze záchranné stanice v Kašperských Horách postavili pro vydru výběh. Jakoby detašované pracoviště, kde vydra ze záchranné stanice bude trávit léto na letním bytě. Vydra se okamžitě stala obrovským turistickým lákadlem a určitě i proto, že se proslavila jako televizní hvězda ve známém seriálu o Vydrýskovi. Míša byl totiž jednou z mnoha vyder, které Vydrýska hrály.

Interiér chaty…

Výběh pro vydru, bar a interiérNechme teď ale Míšu alias Vydrýska skotačit v jeho výběhu, bavit děti a vydejme se do interiéru chaty, který okamžitě zaujme. Je jedním slovem nádherný! Prošel jsem horských chat u nás, na Slovensku i v Evropě hodně, ale můžu říct, že něco takového a tak krásně udržovaného se hned tak nevidí. Na výzdobě chaty se nezapře, že Slávek trávil mnoho let v Anglii. Chata je obložena dřevem a na policích jsou návštěvníkům k dispozici knihy různých jazyků i žánrů. Vše dokreslují mapy, krb a spousta malých drobností, hrníčky počínaje, vycpaným tetřevem konče.

To vše si můžete dlouhý čas prohlížet třeba při konzumaci mimořádně dobré houbové polévky, která je místní specialitou. Zajímavostí je, že na její přípravu ročně spotřebují třináct velkých pytlů sušených hub. V 1. zóně Národního parku Šumava se houby pochopitelně sbírat nesmějí, takže je kupují od jedné paní z Volar, která má na sběr hub licenci. Ubytování nabízí chata velice prosté. A pamatují tu i trampy, kteří nepotřebují postel a stačí jim přespat jen tak ve spacáku na kryté verandě. Chata má i díky majiteli s personálem velice přátelskou atmosféru. A pokud hrajete na hudební nástroj, nezapomeňte si ho vzít s sebou. Na nějaký falešný tón se tu nekouká.

Večer s legendárním fotografem…

Martin Milfort, Karel Tittl

Večer jsme strávili s významným šumavským fotografem Martinem Milfortem, jehož vyprávění bylo ozdobou našeho filmu, stejně jako jeho fotografie.

Večer s legendárním fotografemFotograf Martin Milfort patří mezi fotografy – krajináře a jeho celoživotním zájmem se stala Šumava. Není divu, vždyť se v předhůří Šumavy v Sušici roku 1940 narodil a celý život žije v nedalekých Klatovech. Začal fotografovat, jako většina fotografů, coby samouk a až do své padesátky fotografoval takříkajíc na vedlejší úvazek. Do roku 1989 se aktivně účastnil fotoamatérského dění – byl členem svého času docela významné fotoskupiny Luna. V té době již své „šumavské“ fotografie také vystavoval na samostatných i skupinových výstavách. Na konci 80. let svými černobílými fotografiemi „ilustroval“ mimo jiných i knihu Karla Klostermanna Črty ze Šumavy. V roce 1990 se rozhodl, že se bude fotografii věnovat naplno. Od té doby jeho obrázky s tematikou Šumavy vyšly ve třech samostatných knihách: Chvála Šumavy (1996), Šumava romantická (2003) a Šumava – krajina poznání (2005). A pokud budete ze Šumavy posílat domů pohled, pak velmi pravděpodobně na něm naleznete Milfortovo jméno.

Po natočení rozhovoru jsme se přidali k partě jakýchsi turistů a u dobrého piva jsme vydrželi zpívat a rozprávět až do ranního kuropění. Šumění Vydry nás pak velmi rychle na pár nezbytných hodin uspalo, protože nás čekalo další dlouhé natáčení a túra na Horskou Kvildu za lidovým řezbářem Karlem Tittlem.

Túra na Horskou Kvildu…

Ráno bylo stejně kouzelné jako předešlý den, a tak jsme rázně vyrazili k cíli. Jak již jsem se zmínil, z Turnerovy chaty se nabízí túra na Horskou Kvildu. Jedná se o nenáročnou zhruba osmikilometrovou túru z nadmořské výšky 820 m n. m do výšky 1075 m n. m.

Na soutoku Vydry s Křemelnou, kde vzniká řeka OtavaRozložená na šumavských pláních, lemovaná hlubokými lesy se nachází jedna z nejvýše položených obcí v Čechách. Horská Kvilda. Její katastr je údajně větší než celá Plzeň. Tento romantický kraj od nepaměti patřil českému královskému dvoru. První zmínky o osídlení pocházejí ze 14. století a jsou spojené s existencí obchodní stezky ze Sušice do bavorského Pasova. A také s rýžováním na Hamerském potoce. Osadníci se v minulosti zabývali převážně těžbou dřeva, rašeliny a sklářstvím. Postupem času sklářské řemeslo a těžba rašeliny zanikly. Jen dřevo a práce kolem něho trvají. Svůj ráz si obec zachovala do dnešních dní. Původní chaloupky jsou citlivě doplněny o moderní stavby. Horská Kvilda je obcí s nejnižší průměrnou teplotou u nás a zvláště zimy tu bývají velmi drsné. Setkáte se tady se zajímavými lidmi, např. s lidovým řezbářem Karlem Tittlem, který se sice narodil v Plzni, ale jak sám říká, doma je tady na Horské Kvildě. Než se však k řezbářství dostal, pracoval dvacet let jako lesní dělník. Řezbářství se profesionálně věnuje až po roce 1990. jeho vyřezávané betlémy jsou vyhlášené široko daleko. Řezbářství zůstalo v rodině a štafetu převzal i Tittl junior.

Pan Tittl má k Turnerově chatě srdeční vztah. Vždyť kolem chaty krásným údolím řeky Vydry chodíval denně dvacet let do práce, takže ji zná ve všech ročních obdobích a za každého počasí. Při natáčení se vyznal, že si už nedokáže údolí vydry bez Turnerovy chaty vůbec představit. Je to spolu s vydrou pravý šumavský skvost.


„Dá se říct, že tahle úžasná šumavská chata je zážitkem sama o sobě a v podstatě každá její návštěva je událostí, o které se dá něco zajímavého napsat. Němečtí turisté ji prostě postavili na úžasném a jedinečném místě a je na místě jim k tomuto dílu jen zatleskat. Chata navíc přestála všechna protivenství času a osud je k ní zjevně nakloněn příznivou tváří. A tak sem můžeme my, milovníci přírody, kdykoli zajet, třeba se tu ubytovat a nechat se hýčkat veškerou tou nádherou kolem. Je jí tady totiž až marnotratné množství.

Chata leží v jednom z nejkrásnějších míst, které tahle republika nabízí, a navíc je to, po zbourání nedaleké Hálkovy chaty, jediné zařízení svého druhu v 1. zóně Národního parku Šumava. Najdeme ji přímov kaňonu řeky Vydry. Ten je, se všemi svými balvany, něčím tak mimořádným, že si nijak nezadá s podobnými místy někde v Kanadě nebo třeba v Norsku, což jsou země, které příroda obdařila něčím, čím jinde výrazně šetřila. Procházka od Čeňkovy pily, kde se Vydra stéka s Křemelnou, aby se od té chvíle jmenovala Otava, až po Antýgl patří k takovým mimořádným zážitkům, že kdo si ho ještě nedopřál, měl by si rvát vlasy a celé noci nespat. A pokud se na Turnerově chatě i ubytujete a vrátíte se se tam večer po turistické vycházce třeba z krásné Horské Kvildy, potěšíte se pozorováním skotačícího Vydrýska a po večeři zalezete do postele, bude vám celou noc hučet do snů voda Zhůřského potoka, která se valí těsně kolem chaty a sráží se s řekou Vydrou. A ručím vám za to, že taková ukolébavka vás uspí lépe, než kdyby vám zpívala nějaká pohádková víla.

Kouzlo Šumavy, řeka Vydra

A ještě jednu poznámku k okolí chaty pro vás mám. Pokud dojdete proti proudu Vydry na zmíněný Antýgl, vzpomeňte si na původní obyvatele téhle malebné dřevěné usedlosti. Byli to – jako většina lidí kolem – Němci, mluvili bavorským dialektem a říkali si Králováci. Ve zdejších mimořádně drsných podmínkách si uchovávali svou hrdost i svá starobylá práva. A velice mě zaujalo jejich heslo, které měli ve znaku: „Niemands Herr und Niemands Knecht, das ist Kűnisch Baurernrecht“. Přeloženo do jazyka, kterým asi většina z nás vládne přece jen výrazně lépe, to znamená tohle: „Nikoho pán a nikoho sluha, to je naše královácké právo.“ Řekl bych, že to nečekaně přesně vystihuje i můj pohled na život. Dalo by se to vyjádřit i jinak: Žít a nechat žít. Až se tedy budete těmito partiemi nádherné Šumavy procházet, vzpomeňte si třeba na její původní obyvatele, kteří nás můžou pořád ještě něčemu naučit (pokud samozřejmě budeme chtít). A jejichž stíny se na nás odněkud z přítmí hlubokých lesů pořád pozorně dívají.“

Vladimír Čech
 

Pořad EKOAUTO na Public TV


Pro zobrazení videa ve vysoké kvalitě (vyšší rozlišení a kvalitnější zvuk) stiskněte tlačítko HQ v přehrávači YouTube. Tlačítko je viditelné až během spuštěného přehrávání.

Houby ze Šumavy: Doma na Šumavě č. 5

Scan článku Houby ze ŠumavyHouby ze Šumavy

Sušené houby se balí na Turnerově chatě, historické roubené stavbě uprostřed naučné stezky Povydří mezi Antýglem a Čeňkovou pilou. Jsou nejdůležitější složkou zdejší proslulé houbové polévky, prezentované v četných mediích i v České televizi. Lesní houby nalezené prozkoušenými sběračkami v hlubokých šumavských hvozdech se tradičním způsobem suší a ručně plní do celofánových sáčků a proutěných ošatek různých velikostí. Výsledkem je nejenom suvenýr z pobytu na Šumavě, ale i přísada do jídel anebo základ na houbovou polévku podle receptu, který je součástí balení. Sušené houby mají trvanlivost jeden rok.

Kontakty:

Ječmínek s.r.o.
Turnerova chata – Povydří
341 93 Rejštejn
tel.: +420 376 599 234
mobil: +420 602 210 482
info@turnerovachata.cz
www.turnerovachata.cz

Kontaktní osoba: Jaroslav Zelinger

Sirky ze Sušice: Doma na Šumavě č. 6

Sirky ze Sušice

Pro Sušici byla vždy výroba sirek tradiční a je velká škoda, že SOLO sirkárna, a. s., výrobu ukončila. Zbyly milióny nezabalených sirek, které získala fi rma Ječmínek, s. r. o., ta je ručně plní do papírových tubusů nebo krabiček a polepuje
etiketou s motivy Vydrýska, Turnerovy chaty a řeky Vydry. „Snažíme se navázat na tradici sirkařství v Sušici a dostat k zákazníkům zápalky, které byly vyrobeny původní metodou, ale zřejmě by se již nikdy ke spotřebiteli nedostaly,“ vysvětlil certifikační komisi pan Zelinger.

Kontakt:

Ječmínek, s. r. o., Jaroslav Zelinger
Turnerova chata – Povydří
tel.: +420 376 599 234, +420 602 210 482
info@turnerovachata.cz
www.turnerovachata.cz

Otevřeno: denně 10 – 18 hodin

Turnerova chata: Doma na Šumavě č. 6

Turnerova chata

Turnerova chata je jedinou veřejně přístupnou chatou v I. zóně Národního parku Šumava. Můžete tu ochutnat opravdovou specialitu – hřibovou polévku, kterou v celostátním televizním pořadu dokonce pochválil Vladimír Čech. Chatu navštívila řada známých osobností včetně pana prezidenta Václava Klause. Celé léto tu najdete ve výběhu před chatou vydru říční, která vystupovala v populárním večerníčku „Vydrýsek“. Roubená chata je původní stavbou zachovanou z konce třicátých let dvacátého století. Chata nabízí restauraci, bar s otevřeným krbem a letní venkovní terasu s výhledem na řeku. Ubytovací kapacita čítá 16 lůžek v šesti pokojích s příslušenstvím na patře.

Ceník: cena za osobu/noc se snídaní – 400 Kč

Kontakty:

Turnerova chata
Ječmínek, s. r. o., Jaroslav Zelinger
341 93 Rejštejn
tel.: +420 376 599 234, +420 602 210 482
info@turnerovachata.cz
www.turnerovachata.cz

Kluci v akci na Turnerově chatě

Cesta na Šumavu přinese skvělé recepty z ryb, tentokrát ze pstruha a sivena. Vařit se bude v krásném prostředí na břehu řeky Vydry a na známé Turnerově chatě. Potkáme se s mistrem světa v muškaření i s rybáři z Annína, kde se nachází šlechtitelská stanice těchto velmi chutných lososovitých ryb.

Perla Šumavy, která nikdy nezevšední.

Výlet podél Vydry

Jsou místa, kam se můžete stále vracet a pokaždé je uvidíte jinak. Jedním z nich je šumavská říčka Vydra. Jen musíte počítat s tím, že nejste sami, kdo na Vydru trpí a pěšáků tu bude dost. V posledních letech Šumava láká stále více, otevřela se kdysi zakázaná pásma a zlepšily se i služby.

Šumava, řeka Vydra

Šumava, řeka Vydra

Z Antýglu přes Turnerovu chatu k Čenkově pile

Zatímco kolem Kvildy nebo Modravy se to cyklisty, kteří využívají i cyklobusů, jen hemží, červená značka podél Vydry je určená pouze pro pěší a vozíčkáře. Tady to stejně chce jít po svých, ze sedla se vám krajina jen míhá.

Tradičním výchozím bodem výletu je parkoviště u Králováckého dvorce na Antýglu. Jméno dala místu bývalá sklárna (jeden tyglík nebo jedna huť), majetek byl královský - odtud královácký.

Staví tu autobus z Modravy i ze Srní a je tu i oblíbené tábořiště a občerstvovna. Věžička na stavení je pro zdejší šumavské kouty charakteristická, obdivovat můžete i krásně udělanou šindelovou střechu.

Šumava, historický dvorec Antýgl u Modravy

Šumava, historický dvorec Antýgl u Modravy

Od parkoviště půjdete několik desítek metrů po asfaltce ke kamennému mostu, na jehož pravé straně už vás cesta pošle lesním přítmím podél toku Vydry.

Řeka plná kouzel

A co je na Vydře tak mimořádného? Naprostý pocit relaxace, když se na chvíli zastavíte, sednete si na břehu, slezete do koryta na obří balvany a jen tak pozorujete, co vyvádí voda. Pokaždé je to jiné, jednou je koryto plné, někde se to vaří a pění, příště zase v tom samém místě najdete poklidný proud.

Právě obří balvany v řečišti jsou na Vydře to nádherné. Některé voda vymlela tak, že jsou z nich obří mísy či obří hrnce, jak se jim odborně říká, podobné uvidíte i na Mumlavě nad Harrachovem. Vznikaly činností písku a drobného štěrku v rule a žule. Ke břehům je valí balvany kamenných moří, která vznikla sesouváním zvětralé horniny do údolí.

Šumava, VydraČistá šumavská voda v dřevěném korytě, tady se můžete bez obav napít.

Do toho se opírá slunce, jednou přes listy, pak zase přes holé větve. Jedno z nejhezčích míst k focení najdete nedaleko Antýglu při soutoku s Hamerským potokem. Ten přitéká z Kvildy přes horské louky, dříve byl zlatonosný, ale dravá voda ho zanášela do klidnější Otavy, kde se rýžovalo ve velkém.

Pro doplnění - Vydra pramení jako Luzenský potok pod Luzným u státní hranice s Německem, splynutím s Březnickým potokem se z ní stává Modrava. Do té se připojuje Roklanský potok a dál už je to Vydra. Její tok, dlouhý 23 100 metrů, se později spojí s Křemelnou, až nakonec plyne dál jako Otava.

Šumava, Vydra

Vydrýsek na Turnerově chatě

Pojmem spojeným s Vydrou je roubená Turnerova chata, stojící na břehu řeky mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Původní chata z roku 1888, která sloužila dřevařům jako občerstvovací, shořela v roce 1932. Netrvalo dlouho a znovu ji obnovili, tentokráte již jako restauraci.

Někdy je dost obtížné sehnat místo u stolu, zvláště když se turisté při hašení žízně zaseknou u půllitru. V létě je ve výběhu velká atrakce, živá vydra, lákadlo zvláště pro děti. S Vydrýskem, známým z Večerníčka, se tu nabízí i řada suvenýrů.

Šumava, Vydra, Turnerova chata

Šumava, Vydra, Turnerova chata

Novinkou jsou moderní ekologická WC, hygiena je na špičkové úrovni. A k zásobování chata používá elektromobil, sen všech ekologů.

Šumava, Vydra, Turnerova chataHumorná varovná tabule na Turnerce

Turnerova chata, ekologický elektromobil   Humorná varovná tabule na Turnerce

Zastavení na Čeňkově pile

Turisticky zajímavá je i nedaleká Čenkova pila, kterou nechal postavit pražský obchodník dřívím Čeněk Bubeníček v letech 1968-1870. V roce 1908 byla modernizována a v roce 1912 přebudována na vodní elektrárnu, dodnes částečně sloužící městu Kašperské Hory. Nyní je technickou památkou, kousek pod ní stojí turistická ubytovna.

Čeňkovu pilu proslavil Bedřich Smetana, který tu pobýval v roce 1867. Místo ho prý inspirovalo k napsání úvodního motivu symfonické básně Vltava.

Častokrát sem zavítal i spisovatel Šumavy Karel Klostermann, po němž nese jméno chata na nedaleké Modravě. Nedávno si tady svoje honosné sídlo vybudoval i multimilionář Bakala.

Vodní elektrárna na Čeňkově pileVodní kanály pro Čeňkovu pilu, Jelenov

Vodní elektrárna na Čeňkově pile              Vodní kanály pro Čeňkovu pilu, Jelenov

Vchynicko-tetovský plavební kanál

Popis Povydří by nebyl celistvý bez Vchynicko-tetovského kanálu. Plavební stoka byla zbudována pro dřevaře, aby mohli splavovat kmeny z vysokých šumavských strání až do horního toku Otavy a poté postupně až do Prahy. Vodní dílo vyprojektoval a postavil inženýr Josef Rosenauer v letech 1799-1801.

Řeka byla tenkrát splavná po celé délce, bez přehrad a jezů. Když postihla v 18. století Šumavu lesní kalamita, desítky tisíc kubických metrů dřeva se musely dostat po proudu. Zajistilo se tak i palivové dříví pro Prahu.

Kanál začíná asi 2 km od Modravy u bývalé osady Vchynice-Tetov u hradlového mostu přes Vydru (tzv. rechle), který plavené dřevo směroval do stoky. Nejdřív směřuje souběžně s Vydrou až nad Antýgl, poté se obrací k Rokytě a kolem Kostelního vrchu k osadě Mechov. Pokračuje pod Spálený vrch a končí v Křemelné. Na jaře se na něm plavilo metrové dříví do Sekerského potoka a dále Křemelnou do Vydry u Čeňkovy Pily.
Šumava, podél Vchynicko-tetovského kanálu

Šumava, podél Vchynicko-tetovského kanálu

Na několika místech se dochovaly původní kamenné mostky přes kanál. Po celé délce je nenáročná naučná stezka, i pro cyklisty. Kanál je dlouhý 14,4 kilometrů, výškový rozdíl je 190 metrů a částečně vyzděné koryto je místy široké až 5 metrů. Metrové dříví se v něm plavilo až do počátku 20. století. V současné době slouží jeho odbočka vedená do nádrže pod Sedelským vrchem jako hnací voda pro hydroelektrárnu Vydra.

Výlet můžete skončit na Čeňkově pile, odtud se dostanete autobusem ke svému vozidlu nebo do dalšího cíle.

Článek z iDNES.cz, 21. května 2010

Originální článek z iDNES.cz

Hukot Vydry

Turnerova chata

Turnerova chata

Na soutoku Zhůřského potoka a řeky Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou existuje místo, kde kvůli šumění vody není slyšet vlastního slova.

Jaroslav Zelinger, jeden z prvních z českých dýdžejů, na Šumavě v životě nebyl, až v roce 1998, kdy ve filmu Koljauviděl Vydruapátral, co je to za řeku a jestli vůbec teče u nás. Pěšky se vypravil na tehdy ještě podnikovou, notně vybydlenou Turnerovu chatu, která tou dobou shodou okolností slavila sto let. „Dal jsem si guláš a v duchu jsem si říkal, jak rád bych tu přespal, kdybych nemusel zpátky do Prahy,“ vzpomíná. O dva roky později potkal známého, který sháněl práci. Firma, u které byl zaměstnaný, zkrachovala a pod cenou rozprodávala veškerý majetek, včetně Turnerovy chaty. „Zbystřil jsem, a nakonec jsem ji koupil,“ říká Jaroslav Zelinger. 

Restaurace na Turnerově chatě

Rok se o provoz chaty staral najatý správce, než novému majiteli došlo, že srdeční záležitost nemůže fungovat na dálku. Pan Zelinger si už v té době ,preventivně‘ dělal rekvalifikačníkurznakuchaře a s přítelkyní Klárou se domluvili, že se sem na rok přestěhují na zkoušku.

Letos jim chata už dvanáctým rokem doslova kvete pod rukama. „Chtěl jsem tu mít vydru říční, jenže ta je na seznamu chráněných zvířat a chovat se může jen v ZOO nebo na záchranné stanici, tak jsme vybudovali předpisovou ohradu a ze záchranné stanice v Kašperských Horách nám sem půjčili Míšu.“ K němu časem přibyla menší, ale podstatně kontaktnější vydra asijská zvaná Matýsek. Vydra plyšová se mezitím stala vyhledávaným suvenýrem, takže jich sem pan Zelinger nechal přivézt plný náklaďák. Z jednoho bobtaila, kterého mívali kdysi v Praze, se časem vyvinula osmihlavá smečka. Nedávno odkoupili ze zrušeného Sola Sušice milióny zbylých, tradičním způsobem vyrobených zápalek. Na chatě se teď ručně balí do tubusů nebo krabiček, polepují se etiketami a prodávají pod značkou Originální produkt Šumava, stejně jako sušené houby. Těch tu za minulou sezonu prodali nebo zavařili do vyhlášené šumavské bramboračky rekordních tři sta dvacet kilo.

Jaroslav Zelinger

Zásadou Jaroslava Zelingera je dělat jen věci, které stihne sám osobně uhlídat. Naštěstí toho stíhá hodně. Letos svým hostům například nabídne domácí zmrzlinu vyrobenou ze šumavského mléka a lesního ovoce.

 

Text: Hana Doležalová | Foto:  Pavel Bílek
Článek je z časopisu: Marianne Bydlení srpen 2010

PřílohaVelikost
Puvodni_clanek_ve_formatu.pdf152.28 KB

Zmrzlina s lesním ovocem

Zmrzlina s lesním ovocem z Turnerovy chaty

Zmrzlina je oblíbeným osvěžením v horkém letním dni. Zmrzlina s lesním ovocem z Turnerovy chatyZkuste si ale někdy přečíst informace na obalu anebo se zeptat prodavače na její složení. Ani „pravá italská zmrzlina“ se dnes už dávno nedělá z mléka, ale z rostlinných tuků, emulgátorů, stabilizátorů, chemických zahušťovadel, barviv, aromat, atd. Takovou jsme prodávat nechtěli. Naše poctivá zmrzlina je jako kdysi jen z mléka, cukru, škrobu a dáváme do ní pravé ovoce nasbírané na Šumavě.

Článek vyšel v časopise Doma na Šumavě. Léto 2010 - číslo 8

PřílohaVelikost
Originalni_clanek_o_zmrzline_z_casopisu_Doma_na_Sumave-str.8.pdf4.03 MB

Turnerova chata slouží turistům už desítky let

Turnerova chata Turnerova chata (Po kliknutí na obrázek se vám objeví původní článek na jiném webu.)

Krásná, nádherná, kouzelná, doslova Vám bere dech i slova, taková je Vydra. Šumavská řeka plná obřích balvanů, přes které se dere průzračná voda. Horská říčka protékající malebnou krajinou šumavských lesů láká turisty od nepaměti. První turisté na Šumavě se už v roce 1888 zastavovali na občerstvení v hostinci na břehu Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou. Dnes na místě stojí už třetí Turnerova chata, jediná přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava.

Chata je zachovaná v původní podobě. Restaurace s otevřeným krbem, bar i letní terasa, to vše slouží turistům už od konce třicátých let. Velkou atrakcí zvláště pro všechny děti je živá vydra. Tu můžete vidět v létě přímo před chatou ve speciálním výběhu. Výlet podél Vydry je vhodný pro pěší turisty, s autem ani kolem tady nepočítejte. Po celé naučné stezce od Antýglu až po Čeňkovu pilu je zákaz jízdy na kolech i autem. Pokud se tedy na chatě ubytujete, můžete si se správcem chaty dohodnout odvoz zavazadel jeho speciálním elektromobilem.

Celý původní článek si můžete přečíst na cizím webu ZDE.

Stejný článek o nás napsali také na stránkách ŠumavaNet.cz a Turistik.cz.
(Po klepnutí na odkaz se vám objeví původní článek na daném webu.)

 

Turnerova chata láká na ochočenou vydru z Večerníčku

Turnerova chata

K jedné z nejslavnějších šumavských turistických chat vás zavede tříkilometrová pěší stezka. Během cesty spatříte základy bývalé Hálkovy chaty a v cíli se hlavně děti mohou těšit na setkání s vydrou Míšou.

Nese jméno říční šelmy a bez malebných balvanů si ji nikdo nedokáže představit. Řeč je o královně šumavských řek, Vydře, která pramení pod Luzným. Každý ji má většinou spojenou s králováckým dvorcem Antýglem, s jedinou veřejně přístupnou chatou v první zóně národního parku - Turnerovou chatou a také s Čeňkovou pilou.

A právě na začátku turisticky nejžádanějšího úseku Vydry, u Antýglu, začíná cesta k Turnerově chatě. Tříkilometrová pěší stezka, na kterou nemohou vjet automobily ani cyklisté, vede blízko kamenného koryta Vydry.

Zhruba po dvou a půl kilometrech cesty je možné u mostu spatřit základy bývalé Hálkovy chaty na místě dnešního odpočívadla. Tato dnes již neexistující chata byla postavena v období mezi první a druhou světovou válkou a sloužila pro dětskou rekreaci. Zbořena byla v roce 2001.

Vydrýsek si pochutnává na rybě

Jakmile dojdete k soutoku Vydry se Zhůřským potokem spatříte jednu z nejslavnějších šumavských turistických chat Turnerovu chatu, Ta se, obnovená po požáru ve 30. letech minulého století, dochovala prakticky ve stejné podobě dodnes.

Největším lákadlem Turnerovy chaty je v zajetí chovaná vydra Míša, kterou si mohou příchozí turisté pohladit. Šelmičku jste mohli vidět také v televizi, Patří totiž mezi "vydrýsky", kteří si zahráli ve slavném večerníčku filmaře Václava Chaloupka.

Celý originální článek si můžete přečíst ZDE.
(Po kliknutí se vám objeví originální článek na jiné webové stránce.)

Autor: Jan Novotný
Foto: Olga Růžičková

Ocenění - pět hvězdiček

Logo MF DNESNezávislý test Mladé Fronty Dnes ocenil naši kuchyni pěti hvězdičkami.

Cesta sem vede podél šumavské Vydry, která tu bubláním v obřích kamenných hrncích dává o sobě vědět. Chata leží mezi šumavským Antýglem a Čenkovou pilou a znalci Klostermanna vědí, že tenhle kraj býval idylka, k jejímž perlám patří i legendární roubená Turnerka.

Odjakživa byla vyhlášena dobrým jídlem a ani tentokrát nezklamala. V sezoně sice zarazí nával uvnitř i na terase, ale personál, složený z mladých lidí, si s tím umí poradit.
Jídelníček sestává vesměs z nabídky vyhlížející sympaticky jednoduše, my si dáváme šumavskou hřibovou polévku.

Příjemně voní tím, čím má, jíšky je akorát, člověk by netušil, jak ji dokáže dotáhnout trocha sádla. Chod druhý je šumavský sulc. Optimálně ochucený, masitý, žádné flaksy, a co hlavně: neplave v octové zálivce, která bývá v hospodách velkým nešvarem. Za zdejší je přiložená v malé misce a každý si může šplouchnout podle svého gusta. K tomu dobře vychlazený polotmavý Klostermann, zpěv řeky, co víc si můžeme přát.

Navíc má výlet na Turnerku ještě jeden velký půvab. Mezi Antýglem a Čenkovou pilou nesmějí jezdit auta ani cyklisté, takže pěší turistika sem dojde v klidu a ve zdraví.Původní článek z MF DNES
Původní článek z MF DNES.

 Marie Homolová, redaktorka MF DNES

Článek v časopise Moje země

Šumava originální produkt

Je ochrannou značkou Regionální rozvojové agentury Šumava se sídlem v obci Stachy. Vedle jiných úkolů tak agentura podporuje původní šumavské produkty i autentické služby, které zaručují kvalitu, šetrnost vůči životnímu prostředí a zdůrazňují jedinečnost ve vztahu k Šumavě. Přidělování značek není komerční záležitost, kterou si někdo může koupit. Jak říká projektová manažerka agentury Kateřina Vlášková, o přidělení značky rozhoduje třináctičlenná komise složená z místní správy, národního parku i podnikatelů v kraji. Produkt musí svoje kvality jednoznačně prokázat. Zvlášť náročné řízení o přidělení známky u služeb. Mezi „originální produkty“ se vedle desítek jiných dostaly například tradiční Šumavské perle, obrázky na skle, rodinné včelařství, Prácheňské pralinky nebo oceňované Koutské pivo. Aktuální seznam certifikovaných produktů je uveden na www.regionalni-znacky.cz.

Dobrým příkladem originálního šumavského produktu jsou služby a výrobky z Turnerovy chaty. Sama chata má pohnutou historii. Původní dřevěnou chalupu postavil na břehu Vydry (asi čtyři kilometry proti proudu od soutoku s Křemelnou) cestářský mistr Thumer v letech 1864–1867. poloha stavení mezi Čeňkovou pilou a Antýglem i romantické prostředí už od počátku přitahovalo k tehdejší Thurnerhütte řadu návštěvníků, a tak se záhy začalo přistavovat. V roce 1932 už zde stála hájovna, útulna, hostinec. V tomto roce ovšem vše lehlo popelem. Nově postavená chata, v původním stylu, byla ještě dvakrát poškozená ohněm, měnila majitele a postupně pustla. V roce 1998 chatu koupil pan Jaroslav Zelinger. Jak sám říká, popudem k tomu, aby vyměnil velkoměsto za samotu na Šumavě, mu byl film Kolja a scéna, ve které hráli hlavní roli pan Louka, malý Kolja a řeka Vydra.

Turnerova chata

Jaroslav Zelinger udělal z Turnerovychaty, jediné veřejně přístupné v I. zóně parku, opět jeden z turistických středobodů Šumavy. Od Rozvojové agentury Šumava získal značku originálního produktu na stylovou chatu, proslulou houbovou polévku i specialitu – stehýnka z divokých kachen. Turnerova chata a pan Zelinger mají pro návštěvníky přichystáno ještě jedno překvapení. Poslední sirky z legendární sirkárny Solo v Sušici. Na chatě je nabízejí ve vlastních krabičkách jako nostalgickou vzpomínku na doby, kdy sirkařství patřilo na Šumavě k rodinnému stříbru. A ještě jedna milá maličkost. Venku před vchodem do chaty , zcela volně přístupná, je k dispozici mikrovlnka, ve které si mohou rodiče ohřát jídlo pro malé děti.

PřílohaVelikost
moje-zeme.pdf8.62 MB

Vítaný host: Nová fakta a příběhy z Turnerovy chaty

„Přestože mé děti žijí v zahraničí, historie Turnerovy chaty jim není lhostejná. Platí to zejména pro nejstaršího syna Davida, který při svých návštěvách nevynechá příležitost zabořit se do pokladů klatovského archivu a ověřovat si, zda se obecně známá fakta o Turnerově chatě zakládají na pravdě,“ vypráví pan Jaroslav Zelinger, jemuž chata patří.

Mezi lidmi po léta koluje informace o tom, že zmíněnou chatu vystavěl na sklonku 19. století spolek německých sportovců Turnverein (i časopis Vítaný host na podzim roku 2008
tuto informaci převzal). Spolek skutečně v nedalekých Kašperských Horách sídlil a název chaty souvislost se spolkem
přímo nabízel. Jenže...

Při jedné z návštěv se Davidu Zelingerovi dostala do rukou publikace vyhnaných horskokvildských rodáků „Tief im Böhmerwald – Innergefild – Innergefilder Gemeindechronik“ (v české verzi s názvem „Tam na Šumavě“ vydaná Petrem Kunclem roku 2014), podle níž byla chata pojmenována po cestářském mistru Thurnerovi, který v letech 1864-67 stavěl silnici podél řeky Vydry (od Čeňkovy Pily směrem na Antýgl). Kde je pravda?

Cestář Thurner prokazatelně existoval a po vystavění silnice zde setrval, aby i v letech dalších silnici udržoval. V katastrálních mapách lze dokonce vyhledat konkrétní parcelu, na níž jeho původní příbytek stál. Je to o kus níž ve směru na Čeňkovu Pilu, na mýtině zvané Wasserreuth v místech, kde odbočuje lesní cesta na Puchingerův dvůr. Zejména v zimě, kdy není místo tak zakryté vegetací, je tam v terénu nápadná rovina. „Se synem jsme tam trochu pátrali a našli pozůstatky kamenných základů a pár střepů z okenního skla,“ pokračuje pan Zelinger. Šumavská rodačka Marie Malá toto místo pamatuje
z dětských let. I ona ho spatřila již jako rui nu o dvou místnostech, z nichž v jedné se zabydlely sovy. „Průvodce Šumavou“ vydaný německy roku 1888 uvádí, že zde cestářova žena kolemjdoucí první turisty hostila chlebem a mlékem.

Na místě dnešní Turnerovy chaty tehdy podle tohoto průvodce stával prostý srub sloužící cestářskému mistru jako přístřešek k přenocování při stavbě silničky podél Vydry k Antýglu: „Tento srub má neobyčejně romantickou polohu, pročež musíme být zmíněnému cestáři zavázáni díkem, že právě zde k oddechu turistům postavil několik stolů a lavic.“

Jeden z těchto stolů a dvě lavice lze rozez nat i na nejstarších pohlednicích z 80. let 19. století, a jak se zdá, cestář Thurner zde položil základy pohostinství.

Rozmáhající se turistický ruch byl možná inspirací k tomu, aby v roce 1908 dalo město Kašperské Hory postavit hostinec zvaný Thurnerhütte, pro který o rok později získalo i výčepní koncesi. Nájemci tu zpravidla bývali manželé, muž pracoval v lese, žena v hostinci. Součástí nájemních smluv Turnerovy chaty bylo, že se tu smělo čepovat jen pivo z kašperskohorského pivovaru, vyhlášenou místní specialitou byli pstruzi, které chytali rybáři
z okolních osad.

To už mluvíme o současném místě Turnerovy chaty při ústí Zhůřského potoka, které se zřejmě zdálo stavitelům půvabnější či prostornější, staré místo časem zchátralo. Nová stavba tu stála do roku 1932, kdy kompletně vyhořela. Hasičská kronika, kterou lze rovněž v archivu vyhledat, uvádí jako příčinu požáru vznícení oleje na plotně. Po požáru mělo město Kašperské Hory snahu chatu rychle obno-vit, nedostávalo se mu však peněz, a tak byla výstavba zahájena až v roce 1938 a dokončena o rok později. I tehdy bylo zřejmě financí poskrovnu, o čemž svědčí na starých fotografiích pouhá lepenka na střeše, kterou až později nahradil šindel.

Provoz chaty v letech válečných příliš podložený není, ale po znárodnění v roce 1948 náležela národnímu podniku Turista,
což byla jakási státní cestovní kancelář, a správcem zde byl už
od roku 1947 Jan Rataj. „Představte si, že mne tu vyhledal syn tohoto pana Rataje a dovezl mi fotografii tatínka, kde stojí za pípou“, vzpomíná Jaroslav Zelinger a pokračuje: „Vyprávění pamětníků nejlépe dokresluje život na Turnerově chatě. Navštívila mne také devadesátiletá paní, Němka. Volala, zda bych pro ni nepřijel na parkoviště, že už k nám nedojde,
ale ráda by ještě viděla místo, kde pracovala jako servírka. Když jsem jí ukázal fotografii s panem Ratajem, zvlhly jí oči. To byl pan šéf, ten byl na nás moc hodnej, jeho paní u tvařila‘... Nakonec jsme spolu strávili hezké odpoledne a jsem si jist, že i stará paní si ho užila. Pracovala tu s hodným panem šéfem jen krátce, záhy byla odsunuta.“

V dalších letech sloužila Turnerova chata jako rekreační zařízení několika rovněž zestátněných podniků, restaurace ale nabízela občerstvení i ostatním návštěvníkům malebného Povydří. Po roce 1989 skončil poslední, polostátní majitel v likvidaci a roku 1998 chatu koupil pan Zelinger, který ji nákladně zrekonstruoval s cílem navrátit její vzhled pokud možno do stavu z roku 1939. Prohlížíme si staré pohlednice a vyprávění pokračuje: „Přiznám se, že jsem tomu místu docela podlehl. Stále sháním informace a dobové fotografie. Některé jsou velmi kvalitní.

Na jedné z nich mne při digitalizaci za ujala cedule s nápisem Kalábria a lahví limonády. Nedalo mi to, abych po její historii nezapátral. A představte si, ta firma stále existuje. Hned jsem se s nimi spojil s tím, že se na Šumavě kdysi prodávala jejich limonáda. Pozvali mne na návštěvu do Kročehlav, kde jsem se dozvěděl, že pradědeček zakladatel zahájil výrobu limonády už před 1. světovou válkou. Citrusy pro výrobu vozíval z Kalábrie, a tak i limonády dostaly stejné jméno. Později přidal malinovku, aby měl dva druhy. Za války dokonce dělal limonádu v kostkách
(něco jako býval ‚šumák‘, pozn. aut.) pro vojáky. Přišel protektorát, druhá válka a po ní rok 1948, kdy mu bolševici továrnu sebrali. No a v roce 1990 vrátili v restituci – v dezolátním stavu. Současní majitelé se deset let prali s původním zařízením, načež koupili novou linku na plnění do pet
lahví. Je jasné, že jsme se domluvili. Zruši li jsme dosavadní kofolu a prodáváme Kalábrii – limonádu s příběhem, který se tady začal psát v roce 1921. Moc se nám to osvědčilo. Vidíte, co vše může způsobit stará fotografie.“

Hana Voděrová

PřílohaVelikost
turnerova_chata_vitany_host.pdf306.2 KB

Objednávka ubytování

Pole označená hvězdičkou je nutné vyplnit.

 

 

 

 

 

Počet pokojů

E-mailový zpravodaj obsahuje důležité informace pro návštěvníky I. zóny NP Šumava a Turnerovy chaty. Zasíláme ho 1× měsíčně, ne častěji.

PřílohaVelikost
vseobecne_obchodni_podminky.pdf29.01 KB

Kontakt

Provozuje

Gastrofin, s.r.o., Železná Ruda 437, 340 04 Železná Ruda
IČ: 03992284

Poštovní adresa

Turnerova chata
341 93 Rejštejn

Telefon: 702 117 283 a 376 599 234
 

E-mail: info@turnerovachata.cz

 

Jak se k nám dostanete

Cestu k nám naleznete na stránce Jak se k nám dostanete.